Nad výstavou „Archeologie přemyslovských Čech“ v Újezdě nad Lesy

     V sobotu 14. 9. 2013 jsem navštívil nenápadné muzeum v Újezdě nad Lesy, kde mne uvítal starší pán, jež se sám označil za muzejní inventář. Od začátku bylo jasné, že si chce povídat a já se měl stát jeho posluchačem. Nedošlo mu, že jsem ve spěchu a musím se soustředit na prezentované výsledky archeologických výzkumů ze zaniklých středověkých osad, jež za účelem výstavy „Archeologie přemyslovských Čech“ shromáždili pracovníci Ústavu archeologii při FF UK v Praze. Přisunul jsem si židli k prvnímu posteru, sedl si a začal jedním dechem číst a lapat po informacích.           

     První banner byl věnován ZSO Suchomasty na Berounsku, která byla kontinuálně osídlena od 9. do 15. století. Uvažuje se, že se ve vsi odlévaly zvony, nicméně tuto domněnku nelze potvrdit. Další asi tři panely byly věnovány zaniklé vsi Hol, vzdálené od Újezdu nad Lesy jen několik set metrů v Klánovickém lese. Šlo o poměrně rozsáhlou sídelní aglomeraci v zázemí lucemburské Prahy, o níž je první zmínka k r. 1346. Ve své diplomové práci ji aktuálně zpracoval Michal Beránek. V sídelním areálu identifikoval přes 20 usedlostí spolu se svými dvory. Lokalita stojí na minerálně slabých půdách, tudíž její někdejší ekologickou stabilitu mohlo udržet jen intenzivní hnojení, i když jeho doklad se nepodařilo spolehlivě prokázat. Další panely byly věnovány velmi čerstvému objevu raně středověkého hradiště v předpolí Prahy, a to Královicím, které svou rozlohou mohly konkurovat Pražskému hradu na ostrožně Žiži. Vzhledem k poměrně extrémní velikosti areálu se nejednalo i sídlo úzké skupiny (elity), ale sídlilo zde několik stovek obyvatel. Následovala kratší prezentace archeologického výzkumu v Kouřimi, kde stál správní hrad na ostrožně nazvané Kouřim-sv. Jiří, nazvané dle dnes již zaniklého kostela. Sídelní aktivita tu byla ukončena v průběhu první poloviny 13. století. Nynější výzkum se soustředí na přilehlou sídelní aglomeraci, čímž je vyvinuta snaha o ucelené poznání topografie tohoto místa.

Vyzdění studny na parcele XVIII (obj. 183) v zaniklé vesnici Hol 

     Poslední a snad největší část byla věnována ZSO Spindelbach v Krušných horách, jejíž první panel byl uveden slovy „Život na hranici existence“, s tímto přirovnáním se může bývalá vesnice nepochybně ztotožnit. Jedná se totiž o nejvýše položenou ves na území České republiky, přičemž obyvatelstvo, které tu kdysi žilo, si muselo sáhnout až na dno svých sil a zemědělská produkce tu dosáhla samotných mezí. Uvažuje se, že mezi hlavní příčiny zániku vsi během druhé poloviny 15. století patřilo zhoršení klimatických podmínek v souvislosti s nástupem tzv. malé doby ledové. Tato lokalita měla určitou souvislost s báňskou činností a sklářskou výrobou, o čemž svědčí nálezy artefaktů, které v jiných archeologických lokalitách na českém území budeme stěží hledat. Další informace k této zaniklé osadě byly publikovány v předchozí stručné zprávě, týkající se návštěvy lokality.   

     Výstavu „Archeologie přemyslovských Čech“ lze bezpochyby považovat za velice zajímavou a kvalitně zpracovanou, a to jak z hlediska naplnění tématu, tak z pohledu srozumitelnosti textu, grafického uspořádání a z toho plynoucího přístupu k laické veřejnosti. Tematicky a stylově obdobných výstav bylo v ČR zatím prezentováno poskromnu. Z osobní zkušenosti mne napadá souvislost s výstavami: „Přemyslovské Křivoklátsko“ (2010), kde byla nemalá část věnována právě také zaniklým středověkým osadám, ovšem způsob zpracování nebyl tak podrobně vyplněn, jako v případě této námi sledované výstavy, nebo „Nejstarší středověké sklárny ve střední části Krušnohoří“ (2012). V širším kontextu s vazbou na každodennost na středověkém hradu lze zmínit výstavu podobného ražení s názvem „Každodenní život na středověkých hradech Mostecka“ (2013). Je samozřejmě otázka, nakolik hmotná kultura dokáže každodennost vykreslit. Nicméně v případě dostatečného množství pramenné základy hmotných nálezů z jednotlivých vesnic by se časem dalo uvažovat i o výstavě, která by se týkala právě každodenního života ve středověké vesnici. Myslím, že by se krystalizovala trochu jiná podoba a prezentace každodennosti, než na kterou jsme zvyklí ze skanzenů lidové architektury. Na závěr bych chtěl tvůrcům popřát, aby takovýchto výstav bylo stále více.