ETIKA V HUDBĚ JAKO JEDNO Z ALTERNATIVNÍCH TÉMAT FILOZOFIE

Didaktický manuál ke kurzu

Alternativní přístupy k výuce filozofie na středních školách 

I. Úvodem k výuce etiky na gymnáziu

Etických kategorií, kterými bychom se mohli v hodinách společenských věd zabývat, je nesčetné množství. V rámci hodin etiky bychom v současnosti rozhodně neměli postupovat v souladu s dějinami filizofie (etiky). Se studenty začínáme etiku jejím úvodem, do něhož promítáme analýzu etických kategorií (pojmy – dobro, zlo, přátelství, láska, Bůh...), které zařazujeme do širšího kontextu a ne vždy se řídíme zcela myšlenkami filozofů. Neopomíjíme také myšlenky literátů, významných osobností z veřejného života (teoretiky, vědce, politiky, ale i celebrity), kde širokou názorovou platformu tvoří jejich citáty. Po tázání se po základních pojmech z etikety se více ponoříme do hlouby etiky v určitém prostoru a čase. Věnujeme se už jejímu konkrétnímu zasazení do situace. Neopomíjíme témata jako etika v praktickém životě (včetně etikety), etika v zaměstnání, ve škole, ve vědě, v reklamě, v ekonomice, politce nebo právě v hudbě. Jako učitel zadám vždy jednu z kategorií určité skupině žáků, která potom na toto téma vede sama hodinu. Na přípravu mají žáci poměrně hodně času. Po prezentaci daného tématu vedeme společnou diskusi nad konkrétními problémy, pokládáme si složité otázky, na které nelze někdy jednoznačně odpovědět a žáci odchází z hodiny naplněni novými pohledy, názory a zároveň s vědomím, že na otázky neexistují jednoznačné odpovědi. Ve své duši si tak odnášení samostatně zformulovaný názor, který když si obhájí, tak jim ho málokdo upře. Hodiny etiky jsou jednou z mála okamžiků, kdy učitel a žák může projevit svou lidskost bytí a otevřít si vzájemně svou duši, která bývá v jiných hodinách spíše uzavřená. Ovšem, jak ostatní vědí, i otevřenost duše má své hranice. Druhým okruhem témat, kterými se ve škole zabýváme, jsou vybrané směry etického myšlení: křesťanská etika (Platón, sv. Augustin, Tomáš Akvinský, Bible), hédonistická etika (Aristippos z Kyrény, Epikuros) a její protivníci v rámci utilitarismu (J. S. Mill, Bentham...) nebo etika pragmatismu. Zpravidla jeden etický směr zabere jednu až dvě vyučovací hodiny.

II. Etika v hudbě jako filozofický problém (teoretická část hodiny)

V myšlení filozofů hudba a hudební texty nezaujímají nějakou významnou úlohu. Přesto se k hudbě a porozumění textu muzikantů nepochybě dá zaujmout i filozofický postoj. Zkoumat huba jako určité „druhé tělo“ člověka nedávno zkoumal ve své disertační práci Tělo hudby Ondřej Galuška (Tělo hudby, rkp. diseratační práce 2012, ÚFaR FF UK Praha 2012). Hudbu chápe jako „komplexní vtělený proces, do kterého vždy vstupujeme někde uprostřed“.

Nejprve je třeba poukázat na základní pojetí hudby u jednotlivých filozofů. Tato pojetí se pak společně pokoušíme interpretovat.

I. Pythagoras:

Hudba je bušení kovadlin a racionálními intervaly.

II. Platón

Hudba je harmonie vedoucí duši k rozumu a škodlivá mnohozvučnost, zároveň hudba sfér a rozladěná lyra.

III. Boethius

Hudba je musica mundana a musica humana či instrumentalis.

IV. W. G. Leibniz

Hudba je intelektuální láskou k řádu a mírou přesahující smysly, a afektivním požitkem odvozeným z tělesných vibrací.

V. F. Nietzche

Hudba je apollinská a dionýská.

VI. T. Adorno

Hudba reprezentuje bezprostřední manifestaci pudů a zároveň prostředek jejího zkrocení.

VII. R. Barthes

Existují dvě různé hudby a dvoje dějiny hudby – hudba, kterou člověk poslouchá, a hudba, kterou člověk hraje.

VIII. A. Smith

Hudební produkce vytváří jen „pomíjivé služby“, hudebník není produktivní pracovník, nevytváří trvající předmět, zboží vytvářející nadhodnotu.

Už z těchto pojetí je zjevné, že hudbou od počátku prochází protiklady a rozpory, jež lze chápat jako tradiční metafyzické protiklady těla a ducha nebo rozumů a pudů. Hudbu je nutné tematizovat jako tvůrčí činnost, a to nejen v případě skladatele, ale i v případě hudebníků a posluchačů. Všem stranám jde o to vytvořit si prostřednictvím hudby určité tělo: rezonující, světelné, orchestrální, molekulární, astrální nebo duchovní.

Podle M. Heideggera charakterizuje hudební nástroj jeho neprůhlednost. Kladivem se musíme naučit správně bouchnout. „Teprve zatloukání odkrývá specifickou vhodnost kladiva“ (Heidegger, Bytí a čas, Praha 1996, s. 88-89). R. Barthes to ještě konkretizuje, když prohlašuje, že bříška prstů pianistů jsou nejerotičtější částí jejich těl. Jsou místem setkání, ale i místem směny, kde se rodí hudba, tělo a duše zároveň. Z pohledu sociologie je klavír chápán Maxem Weberem jako buržoasní nástroj. V 18. a 19. století byla hra na klavír dokonalým prostředkem k tomu, aby se mladé dívky mohly ve společnosti prezentovat jako dobře vychované, inteligentní a přitom ukázněné a zachovající si své dekorum (Ondřej Galuška 2012, s. 67).

Mluvíme-li o těle hudby tvůrčí činnosti interpreta, pak na druhé straně lze mluvit také o těle posluchače. Takové tělo musí umět vhodně naslouchat hudbě i textu. Galuška upozorňuje, že poslech je činností, kterou mohu vyvíjet ve vyšším či menším stupni a kterou mohu rozvíjet a ve škole se považuje za jednu z klíčových priorit naučit děti se soustředit – poslouchat. Sluch a poslech však někdy může jít zcela proti sobě. „To, co posloucháme, není nutně to, co slyšíme, a naopak.“

III. Interpretace hudby a hudebního textu (praktická část hodiny)

Studenti mají sami za úkol zhodnotit, jaká hudba je vhodná do výuky k tématu „Etika a hudba“. Z pravidla se drželi formátu interpreta, který ve svém textu skutečně o něčem vypovídal. Studenti se shodli na tom, že nejvíce se k výkladu morálky a současného stavu společnosti hodí protestsongy, rap nebo hip-hop. O lecčems mohou vypovídat také hudební klipy interpretů.

V jedné vyučovací hodině, která je věnována etice a hudbě lze pracovat s hudebními texty níže uvedených interpretů. Jejich výklad a obsah, o čem vypovídají, by si zasloužil mnoho více prostoru, než je mi v této práci vymezen. Proto se pokusím jen o určité nahození cesty, která se nám nabízí. Studenti by se k textu nebo samotné melodii hudby měli poté vyjádřit a sdělit, co cítí a zdůvodnit, co tím „básník“ chtěl říci. Zároveň by měli dát najevo své pocity a názor na danou hudbu.

Během hodiny věnované etice a hudbě se prezentující snažili upozornit na 3 interprety. Zvolili si nedávno popotahovanou ruskou punkovou kapelu Pussy Riot a jejich Punkovou modlitbu, lamače dívčích srdcí Tomáše Kluse (Pánubohu do oken) a Daniela Landu (Protestsong). Já jsem ještě pro dokreslení situace poukázal na texty Xaviera Baumaxy (Pan farář, Pažitka, Nazijazz) a nedávný singl Barbory Polákové a Davida Kollera s názvem Sami. Převážnou část prezentovaných písní tvořily protestsongy. K výuce jsme používali stránky youtube.com a webovou stránku www.karaoketexty.cz, kde jsou publikovány texty písní, včetně zahraničních interpretů, často i s překladem jejich textů do češtiny. Vždy po poslechnutí písně a přečtení jejího textu jsme se zaměřili na interpretaci, kde jsme zohlednili nejen psanou stránku projevu hudebního interpreta (text písně), ale i hudební stránku (melodie, barva hlasu, hudební styl). Ne vždy jsme se na interpretaci hudebního textu všichni shodli, ale to není samozřejmě na škodu.

Nevýhodou tohoto tématu je, že je velmi rozsáhlé a v závěru je mu ve výuce věnováno velmi málo prostoru, pouhá jedna vyučovací hodina. Je však na učiteli, jak s tímto tématem rozsahově a svým pojetím naloží. Další nevýhodou je, že student interpreta nemusí znát a text písně nebo hudbu si vyloží příliš jinak, do jisté míry zkresleně a také předpojatě. Je tedy vhodné volit dostatečně známé interprety, kteří jsou studentům blíže. Hodina má však jednoznačně svůj spád, na studenty působí do velké míry přitažlivě a zároveň se u ní také odreagují, jelikož v ní není tolik věnováno psaní, ale spíše poslechu a diskusi.