Osídlení Písecka souvisí se sídelními procesy, které probíhaly již v pravěku (zejména v období laténském, výrazně doložena je přímo v centru na náměstí ale i knovízská kultura nebo mohylová kultura střední doby bronzové). Poslední studie Michala Lutovského poukázala na problematické raně středověké sídelní vymezení v blízkosti městského areálu (2011, s. 25). Raně středověká situace v centru Písku byla zachycena archeology hromadným nálezem denárů Vratislava II., leč bez jakýchkoliv dalších indicií. V prostoru dnešního Písku byly osídleny strategicky vyšší polohy. Především na katastru dnešní Putimi, kde lze doložit hned několik osad s těžištěm v 9. století. Druhou výšinou polohou osídlenou ve stejném století je ostrožna Nad Starou pazdernou. V místě bývalého hradiště opevnění nezůstalo dochováno (Fröhlich – Lutovský – Parkman 2002, s. 117-138). Větší možnosti pro archeologii se vyskytují směrem na východní Písecko, k střednímu Povltaví (Lutovský 2011, s. 129-143). Dle datování hmotných pramenů, 9. stoletím osídlení v Písku jakoby končí. Doposud chybí přesvědčivé doklady lidského působení z 10. i 11. století (výjimkou je nález denáru). Nutno dodat, že ještě disponujeme ojedinělými zlomky keramiky z centra města (Fröhlich – Lutovský – Parkman 2002, s. 119), které dokládají blíže neurčité osídlení ve střední době hradištní (800-950). Je však jisté, že až koncem 11. století je znovu osídlena zmíněná ostrožna Nad Starou pazdernou a toto sídliště je pak kontinuálně obydleno do vrcholného středověku. Rozlehlý areál Píseckých hor nacházejících se východně od Písku stopy slovanského osídlení postrádá, pouze v jeho jihozápadním úpatí u Nového Dvora lze díky povrchovým sběrům doložit několik střepů středohradištní keramiky.
Písek je poprvé písemně doložen r. 1243 v době raného panování Přemysla II. Otakara. Jeho okolí bylo doposud urbanizací zcela nedotčeno a je tedy typickým lokačním městem založeným „na zeleném drnu“, podobně jako Zvíkov, Poděbrady či brněnský Špilberk aj. Město nevzniklo jen pro těžbu zlata na Otavě a jejích přítocích (ta měla již delší tradici), důvodem byla také ochrana Zlaté stezky, která tudy vedla. Na založení a urbanistickém rozvržení města měl velký podíl zvíkovský purkrabí Hirš (Hirzo), který stál také u zrodu Českých Budějovic (1265 nebo o něco dříve), Netolic a snad i jiných menších městeček na jihu Čech. J. Žemlička o něm píše, že svou kariéru zahájil za Václava I. jako mistr kuchyně (magister conquinae) a svému pánovi zůstal věrný i během odboje z konce 40. let. Snad právě odměnou mu byl darován od Václava újezd na horní Vltavě, který zvelebil kolonizací. Před svou smrtí ho odkázal klášteru ve Zlaté Koruně. S Hiršovým náhrobkem se setkáme právě v tomto klášteře († 1275), o jehož stavební úpravy se také zasloužil (Hoffmann 2009, s. 55-56). Jako zvíkovský purkrabí vystupoval Hirš od r. 1250 (burgravius de Clingenberc). Po Václavově smrti pobýval s následníkem trůnu Přemyslem ve Vídni (r. 1256), a to právě s titulem mistra kuchyně. Panovník si město značně oblíbil a pobýval v něm při příležitosti svých vladařských povinností na cestách, hned po Praze jde o nejčastěji doložené místo jeho pobytu. J. Žemlička upozornil, že Otakarovi cesty nešly od písecké linie směrem k jihu, kde měli silné postavení Vítkovci. Zde se držel panovník zpátky (Žemlička 2011, s. 152), později však nastaly výboje tímto směrem.
Největším architektonickým skvostem města, který se zachoval do současnosti, je kamenný most. Velké kamenné mosty byly ve středověku vzácností. V Čechách existoval tehdy kromě pražského a píseckého mostu nejméně ještě jeden, a to v Roudnici nad Labem. Písecký most vznikl pravděpodobně v letech 1263-1265 jako dílo zvíkovské stavební huti za účasti Hirše. Stejná huť v Písku stavěla zeměpanský hrad (typu kastel), farní kostel, nedochovaný kostel dominikánů, několik městských domů a opevnění. Úkolem kamenného mostu bylo zajišťovat bezpečný přechod přes Otavu po frekventované Zlaté stezce směřující do bavorského Pasova. Zároveň návštěva Písku znamenala pro kupce nucenou trasu, přičemž s touto zajížďkou se jim zvyšovaly náklady, které často souvisely s právem povinného skladu (Tamtéž, s. 261). S touto nepříjemností souvisí hlavně funkce kupeckého domu. V českých zemích nezřídka radnice (rychta) souvisela právě s kupeckým domem anebo z něj vznikla. Tak tomu bylo i v Písku, případně v Kadani, Mostě či Žatci. Kupecký dům sloužil cizím kupcům a souvisel s právem povinného skladu zboží. Za nejúčinnější využití hradu v městském opevnění je pokládán právě hrad v Písku. Přemysl Otakar nechal ve městě zřídit mincovnu, která byla jednou z třinácti středisek ražby brakteátů v Čechách. Navzdory gradující kolonizaci byl Písek městem, kde převažovala česká většina. Tak tomu bylo i ve Strakonicích, ale již to neplatilo pro Kašperské Hory nebo pro Sušici, jejichž obyvatelstvo bylo spíše německé (Tamtéž, s. 370). Listinou pro Vyšehrad (1268) nechal Přemysl II. Otakar místní kapitule postoupit některé provinciální soudy, mimo jiné právě soud v Písku, či spíše příjmy z nich (Žemlička 2011, s. 301). Přemysl Otakar usilovně trval na prohlášení frankfurtské volby Rudolfa Habsburského za neplatnou. Záměrně se sbližoval s další říšskou šlechtou, zejména s Jindřichem Dolnobavorským – S ním se sešel v říjnu r. 1274 v Písku, kde český král za Jindřichovu podporu obdaroval dva bavorské kláštery (Žemlička 2011, s. 408).
Kultura panovnického dvora pronikala občas i do městského prostředí, o čemž svědčí i nálezy keramických dlažeb v Písku. Tamní městské domy měly jen prostší a hrubší podobu náročných reliéfních dlaždic, kterými byly kryty podlahy píseckého královského hradu (Kuthan 1993, s. 190). Královský hrad (kastel) byl vystavěn na čtverhranném půdorysu s centrálním nádvořím obklopeným patrovým ochozem. Výstavba probíhala v průběhu 50. let 13. století. Hrad je poprvé písemně doložen r. 1254. J. Kuthan (Tamtéž, s. 202) upozorňuje, že se tento architektonický model stal příznačný pro stavby budované naúzemích ovládaných řádem německých rytířů (Marienburg, Mewe, Leilsberg). V Písku a na Zvíkově byly arkádové oblouky ochozů a jejich chodby stavěny z jediného dostupného materiálu v okolí, a to byla tvrdá a špatně opracovatelná jihočeská žula. Dle Kuthana (1993, s. 127) je to důvod proto, proč byly užity jen tvary strohé a lapidární a nesetkáme se tu prakticky s jemnějším tesaným dekorem. Čtyři křídla hradu byla obklopena ústředním dvorem a ve východním boku hradu byla situována věž, přičemž další menší věže se nacházely v jihozápadním a severozápadním nároží. Bohatě zhotovená kaple, zničená v 19. století a sály nacházející se v patrech (zejm. velká síň), dodávaly tomuto majestátnímu kolosu patřičný lesk (Durdík 1993). Čtverhrannou dispozici s nárožními věžemi měl také královský hrad v Kadani, kde v době vlády Přemysla II. působil jako purkrabí Albert ze Žeberka (1277). Oba hrady jsou situovány nad řekou, ten kadaňský je situovaný nad Ohří. V posledních letech byl v Kadani zintenzivněn archeologický průzkum (ten je již tuším u konce), na jehož publikované závěry se můžeme těšit. Série výzkumů tu byla prováděna od počátku 90. let pod vedením archeoložky Evy Černé (ÚAPP Most). Bohužel naprostá většina z nich měla pouze záchranný charakter. Jednou z mála výjimek byl plošný výzkum v jihovýchodní části kadaňského hradu.
Použitá literatura
DURDÍK, Tomáš (1993): Královský hrad v Písku. Písek.
FRÖHLICH, Jiří – LUTOVSKÝ, Michal – PARKMAN, Marek (2002): Raně středověké osídlení v Písku a jeho okolí, Archeologické výzkumy v jižních Čechách 15, s. 117-138.
HOFFMANN, František (2009): Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha.
KUTHAN, Jiří (1993): Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš. Vimperk.
LUTOVSKÝ, Michal (2011): Jižní Čechy v raném středověku. Praha.
ŽEMLIČKA, Josef (2011): Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků. Praha.
Další doporučená literatura
DURDÍK, Tomáš a kol. (1998): Vybrané středověké památky Prácheňska. Praha.
KUTHAN, Jiří (1979): Hrad v Písku. Písek.
SEDLÁČEK, August (1930): Dějiny královského města Písku nad Otavou. Část 1, 2. Písek.
Žádné komentáře:
Okomentovat