FENOMÉN SOUDNÍCH STŘETŮ V LITERÁRNÍ PAMĚTI VIKTORINA KORNELA ZE VŠEHRD
Viktorin Kornel ze Všehrd, spisovatel, právník, univerzitní mistr a velký humanista, zanechal po sobě dílo, jež je hodno po dlouhé době určitého povšimnutí. Literární věda dosud tento spis dosti přehlížela, ačkoli možnost reflektovat Kornelovy myšlenky máme od dob Palackého, kdy edičním počinem vyšly hned dvě vydání jeho životního díla Knihy devatery: O právech, o súdách i dskách země české. Prvním novodobé vydání pocházející z r. 1841, obsahuje předmluvu Václava Hanky a úvod Františka Palackého. Čtivější je náklad z r. 1874, který upravil a dodatky opatřil Hermenegild Jireček, někdejší právní historik. Bylo vydáno nákladem spolku českých právníků „Všehrd“. Obě vydání jsou přístupné online na portálu Kramerius.
Chrudimský rodák z utrakvistické rodiny zanechal okolo r. 1487 pedagogické činnosti na pražské univerzitě a stal se úředníkem při zemském soudu. Jako většina humanistických myslitelů měl rád cestování. Počátkem 90. let navštívil Afriku a Asii. Po návratu zpět přijímá erb a titul (predikát) „ze Všehrd“. Roku 1493 začal Viktorin působit v úřadu místopísaře při „dskách zemských“. V té době si obstaral také dům poblíž svého úřadu, vyženil ho na své manželce Appoleně z Dříní. K sepsání životního díla přistoupil v r. 1495, završil jej pak předčasně r. 1499 pro konflikty se šlechtou. Později se k tématu ještě vrátil, knihu upravil a doplnil (1508). První text je dedikován pánům z Postupic. Ve druhém vydání je vynecháno vše, co by bylo, nebo zdálo se býti „hanění pod podobenstvím“ (s. XIII). Pro úpravu se přimluvil Zdeněk z Postupic. Druhé sepsání je poté věnováno samotnému králi Vladislavu Jagellonskému a zároveň ho Kornel prohlásil za jediné a správné. Nutno podotknout, že Knihy Devatery, spolu s Vladislavským zřízením zemským, jsou jediným zachovaným svodem zemského práva tohoto věku, a pro uchování informací vděčíme právě jim, jelikož většina desek zemských r. 1541 shořela při požáru Pražského hradu. Jireček to hezky vystihl slovy: „zachránili nám ducha práv českých“. Viktorin Kornel ze Všehrd zemřel r. 1520. Osudným se mu stal zřejmě mor, který v té době zaplavil nejen Prahu. Své milované ženě odkázal všechen svůj majetek, děti žádné neměl (s. XI).
Pokud jde o Kornelovo smýšlení, byl velkým přívržencem královské moci (monarchistou). Ve svém spisu například brání královo právo k odúmrti (VI. 34). Odpor proti Němcům, pro tu dobu dosti typický, Kornel také nezapřel. Jakožto muž práva nesnášel bezpráví, ve svém díle proto nezapře zastání se poddanského lidu (měšťanů) proti šlechtě (s. XXVII-XXVIII).
Jelikož je Kornelovo dílo velice obsáhlé, zvolil jsem pouze vybraná témata, která jsou pro mne zajímavá a zároveň důležitá. V První knize Viktorin popisuje soudní instituce na území české země (zemský soud, komorní soud, dvorský soud, duchovní soud, soud purkrabího Pražského hradu a menší soud pražský). Nebude podstatou příspěvku, soustředit se budu pouze na popis soudu zemského. Ve druhé knize je důležitá kapitola líčící žalobu (10-12, 17) a přísahu v kapli, spolu s přísahami dalšími (23-28). Třetí kniha obsahuje mimo jiné problematiku půhonu (pohnání) a útoku (1-6, 9-11, 14, 21, 22, 24, 25), touto knihou se bude nutné zabývat téměř v celém rozsahu. Kniha čtvrtá, pátá a šestá není z hlediska témat pro můj příspěvek nosná (jejich obsah s. 14-18). O dskách póhonných, souvisejících s půhonem, Kornel píše v knize osmé (5). Nakonec se budu zabývat poslední devátou knihou, kde je kladen důraz na zmatečné jednání během soudního líčení (1-10). Viktorin Kornel tak podává věrohodné podání fungování instituce zemského soudu v praxi, které nemá pro tuto dobu obdoby. Jelikož se Viktorinova postava pravidelně objevuje v učebnicích literatury, v čítankách bohužel absentuje, je nutné podat alespoň výklad o tomto díle v lepší světle, které postrádají nejen učebnice, ale i moderní literární věda. Učebnice se o jeho díle nijak obšírně nerozepisují, ačkoli Kornel náleží k předním postavám českého humanismu. Je nutné si uvědomit, že Kornelovo dílo je z dnešního pohledu tématem historickým, o to více je v něm ale obsaženo lidská zkušenost, na kterou klade důraz téma naší konference. Je také známo, že starší český literatura ve velké většině zahrnuje právě spisy vědecké a historické a až od 18. století se začíná profilovat dnes uznávané pojetí žánrů a literatury.
Žádné komentáře:
Okomentovat